My otevřeme slovo Boží do první kapitoly Jana. Evangelium sv. Jana, první kapitola. Já přečtu toto drahé slovo od prvního verše, až se dostaneme k našemu textu. Čteme tedy Jan první kapitola od prvního verše ve jménu Pána Ježíše Krista. Na počátku bylo slovo a to slovo bylo u boha a to slovo byl bůh. To bylo na počátku u boha. Všecky věci skrze ně učinený jsou a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. V něm život byl a život byl světlo lidí, a to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhli. Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Nebyl on to světlo, ale přišel, aby svědectví vydával o tom světle. Tentoť byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka, přicházejícího na svět. Na světě byl, a svět skrze něho učinen jest, ale svět ho nepoznal. Do svého vlastního přišel, ale vlastního nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej, dali jim moc syny božími býti, těm, kteříž věří, ve jméno jeho, kteříž ne ze krvy ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z boha splození jsou." A slovo to tělo učiněno jest a přebývalo mezi námi. A viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od oce. Plné milosti a pravdy. Jan svědectví vydával o něm a volal řka, tento těst o němž jsem pravil. že po mně přišet předšel mne, nebo předníší jest než já. A z plnosti jeho my všichni vzali jsme, a to milost za milost. Nebo zákon skrze moj žíše dán jest. Milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se." Tolik zbožího vdechnutého, neomilného, neměného, svatého a věčného slova. Ještě jednou se pomodlíme. Pane Bože, Otčenáš, požehnej nám, co jsme četli, požehnej nám své slovo a prosíme tě, pracuj v duší všech, kteří jej slyší. Posilni svůj lid. A jestli je, kdo by ještě nebyl tvým dítětem, tak ať i skrze toto slovo pohlédne k Pánu Ježíši Kristu, který jediný může spasiti. Modlíme se ve jménu Pána Ježíše Krista. Ámen. Naším textem je sedmnáctý verš a ten zní ještě jednou Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest. Milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. Tak jsme zvažovali teď ve středu Mojžíše. A nejenom ve středu, minulou neděli. Ale Ve středu jsme zvažovali to slovo, že Mojžíš řekl v osmnácté kapitole páté Mojžíšově a připomínám to možná těm, kteří zapomněli v patnáctém verši, proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě hospodin Bůh tvůj, jeho poslouchati budete. Zvažovali jsme, že bude zbuzen prorok jako Mojžíš. A Mojžíš to řekl. A ve skutcích svatých apoštolů jsme četli to slovo. Boží slovo se vrací k Mojžíšovi. A poštol Petr a Jan, když moci boží kázeli, vrací se ke starému zákonu, vrací se k Mojžíšovi. A říkají, Mojžíš za jisté otcům řekl, proroka vám zbudí, pán Bůh, váš, z bratří vašich jako mne, jehož poslouchati budete. Ve všem, co školy bude mluvit i vám. Jak úžasné je boží slovo. Jedno slovo boží. To točíme na začátku Bible. souvisí s tím, co máme na konci Bible. A co máme na konci Bible souvisí s tím, co je na začátku Bible. Protože je jedno téma v celé Bibli. Kristus. Pán Ježíš Kristus. Mojžíšův život byl o čem? Aby svědčil o Kristu. aby svědčil o Kristu. Mojžíž z těch největších typusů Krista ve starém zákoně. Jedna obla za druhou. Mojžíž říká tato slova, že bude vzbuzen prorok jako on a mluví o pánu Ježíši Kristu. A pak apoštolové učeníci a pošlo Petr a Jan zvěstují toto slovo, že tak jest, že Pán Ježíš je ten prorok vzbuzen jako Mojžíš a jak Mojžíš řekl. Jak úžasné. Jak úžasné. Jedno téma v Biblii. Když nám není dost jasné, jak něco mluví o pánu Ježíši Kristu, tak je to pro naší stále pokračující neznalost a ignoranci. Mnohou ještě ignoranci a neznalost božích věcí. A tak to je. všechno mluví o pánu Ježíši Kristu jedním či druhým způsobem. Čteme teďka a dočítáme teď o těch detailech stánku úmluvy. Víte, že ten stánek úmluvy od A do Z mluvil o věcech kristových a o pánu Ježíši Kristu samotnému. Dnes jsme četli Zjanova evangelia a Mojžíše zase připomenout. My se jeho životem více zabýváme teď v této době a i v této době čteme z písma ze zákona Mojžíšova. Dnes s naším textem nebo zákon skrze Mojžíše dá něst milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. Mojžíš dal zákon lidu. Nejenom Izréli, ale celému světu. Pán Bůh dává svůj zákon skrze Mojžíše. A ten zákon je svatý a je nepohnutelný, je nezměnitelný, je spravedlivý. Je tím nepohnutelným, spravedlivým, svatým zákonem božím, který nikdo nemůže do držeti. A pak máme ten kontrast, když čteme o pánu Ježíši Kristu, že milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. Zákon byl dán Mojžíšem milost a pravda skrze pána Ježíše Krista. Ten důraz na tu milost, která je jedině v Kristu. Ne v zákoně Mojžíšově, ne v dodržování zákona, ale v pánu Ježíši Kristu. zdarma a nezasloužena. Nemáme žádné zasluhy boží milosti, Kristovi milosti. Nebylo by pro nás žádné naděje, bez toho, že Páne Jižíš Kristus by přišel na tuto zem a smiloval se nad námi, bez toho, že Pán Bůh, Bůh Otec, by se smiloval nad námi a poslal svého jednorozeného syna, který přijal tento úkol vykonání díla spásy. A Duch Svatý, třetí osoba Boží Trojice, aplikuje to dílo spásy do života. My jsme zrozeni z Ducha Božího. To je přesně, co nám Boží slovo říká. To je působení Ducha Svatého. Znovu zrození je působením ducha svatého v životě člověka. Bůh otec, původce plánu spásy. Bůh syn, vykonavatel plánu díla spásy. A duch svatý, ten, který aplikuje dílo spásy. Proží trojice. spasení člověka. A my čteme, že zákon skrze Mojžíše dán jest milost a pravda skrze Ježíše Krista stalo se. A o té milosti, o potřebě odpuštění a boží milosti Přijetí té oběti Kristovi svědčí i ten zákon, zákon ceremoniální, který můžíš dát. Ale to odpuštění a ta milost je zakutvena v Kristu. Ten zákon samotný nás odsuzuje a je pěstounem ke Kristu. Říká Boží slovo. Vede nás k pánu Ježíši Kristu. Ten zákon je dobrý a svatý. A spravedlivý. A je nepohnutelný. Nejsou nějaké výjimky. Víte, s pánem Bohem to nefunguje jako s člověkem. Není nějaké přihmouření oka. Nejsou nějaké výjimky. Boží zákon je absolutní. Boží zákon je svatý a dobrý. Boží zákon je pro nás velice užitečný a důležitý. A teď mluvíme i o křesťanech, nejenom těch, kteří jsou bez víry. A zákon má být pěstounem a je pěstounem ke Kristu, že člověk začne vnímat, že zhřešil před Bohem, že je dlužníkem, že je odsouzený a táhne ho to ke Kristu. Musí se pokořit před Bohem a volat za odpuštění. To je jedna věc. Ale pak druhá. Když jsme božím lidem, božími dětmi, tak zákon boží je pravidlem života. Je tím, životem spravedlnosti. Modlil jsem se, abychom hledali nejprve božího království a boží spravedlnosti. Co je boží spravedlnost? To je svatost života. A co je svatost života? To je život podle zákona. Ale ne, že já se snažím něco dokázat. Naopak. Je to Pán Ježíš Kristus působící v nás. Duch Boží působící v nás. A je to tedy to ovoce ducha. Ovoce ducha je dodržování zákona. Zákona Božího. A Boží zákon stojí a platí. A teď mluvíme o tom božím morálním, mravním zákoně desatero božích přikázání. To trvá. A zdůraznuji. Je čtvrté přikázání, s kterým nejvíce lidé zápasí, kteří ji více znají z Bible a myslí si, že to ale neplatí již. Platí. Protože Pánežíž nepřišel, aby zrušil zákon, ale aby naplnil zákon. Aby jej potvrdil. On jej naplnil, on jej potvrdil a ten zákon je pravidlem našeho života. Mluvíme o několika věcech najednou a doufám, že s boží pomocí můžete sledovat to, co slyšíte. Kéž byste i rozuměli těmto věcem. Slyšel jsem v minulosti, jak někteří i takovým rouhačním způsobem mluvili o zákonu. A tomu mluvím o těch, kteří vyznávali, že jsou křesťany. Na prosté nechápání zákona. Slyšel jsem jednoho muže, který nazval zákon zmíjí. Zmíjí? Míněno něčím zlým. Boží zákon je odraz charakteru pána Boha. To je, co nás boží slovo učí. že plnit boží zákon je být jako Bůh, být svatý jako pán Bůh. A to samozřejmě nemůžeme. A tak nás to odsuzuje. A táhne ke Kristu. A když jsme spaseni, tak potom naší niternou touhou je, jak říká Pavel, Naší niternou touhou je plnit boží zákon. Přečtu vám od Pavla a připomenu vám z Římanům sedmé kapitoly, co říká, když mluví o těchto věcech. V dvacátém druhém verši, když mluví o tom zápase, jak se lhává často, jak křesťan se lhává, ale pravdou je toto, A musí to být pravdou v tvém životě, křesťan, jestli jsi křesťanem, jestli jsi kristovcem, spasenou duší, musí toto být pravdou, že máš zvláštní líbost, mimořádnou zvláštní lasku, zamilování zákona božího. Zvláštní líbost mám v zákoně božím podle vnitřního člověka. A poštol Pavel potom pokračuje, ale vidím jiný zákon v údech svých a ten odporuje zákonu, myslíme. Mám tu tužbu, ale často selhávám. To je pravda. My nejsme dokonalými. A my stále řešíme. Ale máme nový sklon. Nový sklon od té doby, co jsme znovu zrozeni. Nesklon k říku. ale sklon k spravedlnosti. To je, co pán Bůh činí. A hřích nenávidíme a protiví se nám. A když se laháváme, bolí nás to a jsme si toho vědomí a jsme citlivější na hřích. Mnohé věci vůbec už nečiníme, ale vnímáme, jak stále jsme porušení a sténáme, jak i v epištole hřímanům je zdůrazněno, sténáme po tom vykoupení těla, které přichází. A to je v té osmé kapitole říjmanům, to sténání, tolkání, vykoupení těla svého, kdy nastane čas, kdy už nebudeme řešiti. Proč nám to tak vadí? Proč nás to tak zatěžuje? Protože jsme znovu zrozenými dušemi a Duch Svatý pracuje v nás a máme zvláštní líbost podle vnitřního člověka v zákoně božím. A co je ten zákon boží? Desatero božích přikázání. To je ten zákon do většího detailu. A pak samozřejmě vy už víte, vy co jste více vyučeni, do jakého detailu to jde. Do jakého detailu, ale víte také, že to nejstručnější shrnutí zákona je milovat ti budeš pána boha svého. celého srdce svého, ze vší duše své, ze vší síly své, ze vší mysli své. To je nejstručnější schrnutí zákona. Možná by někdo přidal ještě a přece a blížního svého jako sebe samého. Ano, ale to už je trošku rozšíření zákona. Protože ten, kdo miluje pána boha svého tímto způsobem, tak miluje také blížního svého. Tak, jak pán Bůh nám poroučí, jak je správné, jak nás učí. A pak samozřejmě plníme desatero, protože když milujeme pána boha svého, srce svého, tak plníme ty první nebo tu první desku zákona, která se týká našeho vztahu s ním, první až čtvrté přikázání a plníme tu druhou desku zákona, jak by ne, která se týká, která z toho i vyplývá a týká se našeho blížního. Jak úžasné je boží slovo, jak dává smysl. Čím více ji známe, tím větší smysl dává. V božím slovu je naprostý pořádek. Když nám něco není jasné, zdá se něco možná, co si i protiřečí, je to proto, že nechápeme. Mnohá ještě ignorance. A je pravda, že jsme omezeni v naší znalosti a že budou pořád věci, které nebudeme dobře chápat. Boží slovo je božím slovem, je nad nás. Jsou mnohé hlubiny. a mnohá šíře, mnohá vysokost, které věci nikdy nevystihneme, nebo bychom museli vystihnout Pána Boha. A k tomu se ani nepřiblížíme. Ale stejně budeme vnímat ten veliký pořádek Božího slova, tu velikou pravdu, tu velikou spravedlnost, tu svatost, tu jednotu Božího zákona. Jak svaté slovo. A tedy zákon není zlý. Nene. Opak je pravdou. Zákon je dobrý a spravedlivý a dokonalý. Zákon je odraz charakteru pána Boha. A je pravidlem života pro křesťana. Ale člověče, Příteli, jestli jsi mimo krysta a budeš se snažit ten zákon naplnit, tak jsi odsouzen. Jsou ti, kteří si myslí, že si stojí docela dobře. A je to proto, že vůbec nechápou zákon boží. Boží slovo. Boží zákon. mluví o věcech daleko hlubších, než na povrch člověk vnímá. Proto Pán Ježíš Kristus, jak také dobře víte, z té série okázání Pána Ježíše Krista na hoře, Matouš 5 až 7, víte, že Pán Ježíš tam napravuje. to špatné vykládání zákona, farizeu a zákonníků. A přibližuje zvýrazně, zdůrazně tu duchovno zákona. Že zákon je daleko hlubší a má daleko větší dopad, než si někteří lidé myslí. Když se vrátíme do páté kapitoly Matouše, tak Páni Žíž Kristu začíná šestým přikázáním. Můžeme si zde zdůraznit, jak dokonalý je pořádek všeho v Biblii. A až více se nad tím zamyslíme, A pán nám více otevře mysl. Porozumíme, že v Božím slovu není nic jenom nějakou náhodou, ale že všechno má své přesné místo. My jako lidé se můžeme snažit sebe více. A máme mnohé chyby, mnohé nedokonalosti. Kazatelé se připravují Logicky si seřazují kázání, s boží pomocí se snaží, aby všechno mělo své správné místo. Ale je v našem kázání dokonalost? Je v našich snahách dokonalost? Ne, jsou mnohé vady a nedostatky. Ale boží slovo je absolutně dokonalé. A když pán Ježíš začíná, s šestým přikázáním. Proč nezačíná s prvním? Proč nezačíná s tím, co je na prvním místě? Pán Ježíš začíná s šestým přikázáním. Víte proč? Už jsem vám to říkal v minulosti. Protože to je zrovna to, co většina lidí si myslí. Jestli něco nepřestoupila, no tak nikoho nezabili. Tím tak člověk ještě začne Jo to, že někdy něco vzali a ukradli, možná i v dětství, co nebylo jejich snad si i přiznají, protože za jisté něco vzali, co jim nepatřilo. Ale, že by zabili někoho. Nevím, kdo z vás zná osobně nějakého vraha. Protože to je doslova, o čem šesté přikázání jinak mluví. Další. důležité poučení pro církev. Protože jestli boží svatý zákon říká nezabiješ, tak jak to, že pán Bůh dal trest smrti? Vysvětlete mi to někdo. Boží slovo si protiřečí? Aha, jak je tupý člověk. Boží slovo říká nezabiješ. Že se nesmí zabít. Ale Boží slovo také říká, že ten doproleje krev člověka, tak jeho krev bude prolita člověkem. Boží slovo říká i v Novém zákoně, že spravedlivě používá meč a tedy ti, co jsou výše postaveni. Vláda i trest smrti. To je proto, že zákon doslova říká, nezavraždíš. a je spravedlivá smrt a odsouzení k smrti, podle Božího slova. Ale jak je zmatek i u mnohých věřících. Říkám proto, když země, kde Evangelium tak převládlo, v těch dobách měli trest smrti. Většina z nich již ho nemá a podle tohoto vypadá, zlo se rozšířilo, vražedlníci se rozšířili jako nikdy dříve. Takové to je, když člověk v jakékoliv věci se odchýlí od slova Božího. Tres smrti je biblickou záležitostí, biblickou věcí a vůbec neruší desateroboží k přikázání, jak se někteří myslí, protože Desatero božích přikázání mluví o vraždě. Když jsme tedy u šestého přikázání, vracím se k tomu, proč pán Ježíš Kristus řekl tuto věc a říkám vám, a věřím, že tomu rozumíte, jestli je něco, co první si člověk myslí, že nikdy neporušil, tak je toto. Nevím, jestli někdo zná osobně nějakého vraha, nejspíše ne. Tedy velká většina lidstva si myslela, že tento zákon nepřestoupila, neporušila. To je jedno přikázání z desatera k mému dobru. A člověk je docela takový sebejistý tvor, plný sám sebe, pích je, ale musí docela troufné pokračovat v tom seznamu a odškrtávat si k dobru ostatní. Ale vrátíme se k tomu šestému přikázání, kterým pán Ježíš Kristus zaměrně začal, protože Boží slovo je dokonalé, kázání Kristovo absolutně dokonalé. Tady se nemůže nic přesunout, nemůžeme navrhnout a říci, tady konec páté kapitoli by byl lepší, kdyby byl ze začátku a kdybychom přesunuli tuto stať ke konci. To můžeme říct o lidské snaze. a lidském slovu, a ne o Kristovu slovu, o Božím slovu. Páni Žíž Kristus začíná šestým přikázáním. Slyšeli jste v 21. verši, že říkáno je starým. A to jsem upřesnil v minulosti, že vlastně je to trošku matej v té kraličtině, co nám Boží slovo zde říká je, že říkáno je starými. že to už se dlouho takto učí. Nezabiješ, pakli by kdo zabil povinen trpěti soud. Pán Ježíštus napravuje nedostatky učení těch starých, tedy těch farizeů a zákoníků. O tom je. Tato část kázání nahoře začíná tím šestým, Neruší zákon, ale připomíná, co opravdu znamená. A vlastně zde, u toho šestého přikázání, Pánežíž Kristus říká, že zákon, když dává to šesté přikázání, nezavraždíš, neříká jenom, že fyzicky nezavraždíš. To jste nebyli učeni, to bylo nedostačující, jestli jste byli vyučováni, že když nejsi vrahem, tak toto přikázání si můžeš očkrtnout. Ne, Páne Žíži, Kristus říká, ty člověče, co jsi smyslel, že jsi nepřestoupil šesté přikázání, protože to si většina vás myslí. Ty jsi vinen nenaplněním toho přikázání, protože to přikázání si přestoupil oběma směry. Jak v tom, že jsi vinen i vraždy ve své mysli, protože hněv proti bratru svému. To zablesknutí hněvu, které se v různých momentech života staly, taková pohnutka mysli, hněv s planem hněvem, je jako vražda. Tak jsi to přestoupil, i když jsi někoho fyzicky nezavraštil. Ale my víme z božího slova, nejenom tento směr platí, že jsme přestoupili se všim všudy všechna přikázání. I to, co by nás ani nenapadlo, protože jsme tak tupí. A my jsme tupí. Člověk je velice tupý. Jak říkám, to je přikázání, co si nikdo nemyslí, že přestoupil. Přestoupil ho. To říká Kristus. A říká, takhle jste měli být vyučováni. Abyste si uvědomili, jakými jste bídníky a hříšníky před Bohem. Ne, že jste na tom docela dobře. ale také z toho přistoupili v tomto, a to už neví skoro nikdo, že dost nečiníte a že jste dost neučinili pro zachování života, zachování života bližního svého. A především pro tu jeho věčnou duši, kolik si toho udělal ty křesťane v této oblasti a kolikrát si v této oblasti neučinil nic nebo velmi málo pro zachování duše. A to je přestoupení a nenaplnění Božího zákona. Boží zákon je daleko hlouběji a je daleko širší a daleko vyšší než tušíme. A to je, co nás pán Ježíš Kristus učí a začíná dokonale tím, že začíná šestým přikázáním. Aby hned člověka utnul v jeho vadném smýšlení. Tedy boží zákon Je svatý, je dobrý, je nepohnutelný a je spravedlivý a odsuzuje nás před Bohem, jednoho každého. Je pěstounem ke Kristu. Ale když přijdeme k pánu Ježíši Kristu, tak ten zákon je pravidlem života. Je něco, co milujeme. Je něco, v čem máme zvláštní líbost. Vracíme se do první kapitoli Jana, k našemu textu. A četli jsme, nebo zákon skrze Mojí Žíše dán jest milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. Řekli jsme si mnoho o zákonu, ale všimněte si zase toho božího pořadí v tom, co máme řečené o Pánu Ježíši Kristu. Že Pán Ježíš Kristus, On, když přichází, přináší milost. Pán Jižíš Kristus přináší milost. Zákon byl už dán. A pán přináší milost a pravdu. A zákon znovu potvrzuje. Ale přináší nejprve milost. Zákon pěstounem ke Kristu. A Kristus přináší milost a pravdu. Pravda je Boží zákon. Pán Ježíš Kristus přinesl milost. Ta milost je zdarma a je nezasloužena. Je nezaslouženou přízní nebo je to nezasloužená přízeň pro býdné přestupníky zákona. Zákon nám byl dán a jsme odsouzeni. Ale Páni Žiž přináší nejprve milost. To je čím on je. Páni Žiž Kristus, a chci zdůraznit, začal kázáním, pokání čiňte a věřte Evangeliům. Ó ano, ten zákon, nás usvědčuje z Říchu a čiňte pokání, ale věřte Evangelium, protože ve mně je milost. Milost přišla, tak čiňte pokání a uvěřte, uvěřte mně. Boží slovo nám říká, že milostí spasení jste skrze víru. A to ne sami ze sebe nemůžeme, protože jsme odsouzeni, ano, nemáme žádné zásluhy. Dar těsto boží. Ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil. Nebo milostí spasení jste skrze víru. Milostí skrze víru v něho, v Krista. Skutky nás odsuzují. Ale když nás Pán jednou spasí, Pán Žiž Kristus přinesl milost a pravdu, můžeme říci napravení špatného chápání zákona, abychom Boží zákon pravě plnili, abychom žili tak, jak máme. Žili svatým životem podle písma. To je kázání nahoře. To je vysvětlení celého písma, to je vysvětlení života křesťana. Co to znamená žít jako kristovec? Kázání začíná o těch, kteří jsou znovu zrození, blahoslaveni. A pak, tak to vypadá jejich život. A nemyslete si, že je to život, jak vás učili ti staří a ti, kteří to tak všelijak překroutili, ti vaši učitele, ale jáť pravím vám, tak to jest. To je, co znamená, nezabiješ. A to je, co znamená, nesesmilníš. A pán pokračuje. A tak, když jsem četl teď se feským, milostí spasení jste skrze víru. Ne ze skutku, aby se nikdo nechlubil. Ale hned další verzi říká toto. To je potom ta pravda, to je ta změna. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvoření v Kristu Ježíši ke skutkům dobrým. Ke skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili. Pán Ježíš Kristus přinesl milost nejprve a pravdu. A slyšte, Kázání nahoře celé znovu, a to je ta pravda, a to je to správné chápání zákona, které máme chodit. Jak boží slovo dává dokonalý smysl. Jak je dokonale, perfektní, že se nám staví rozum. Čím víc se tomu rozumíme a vidíme a vnímáme, budí to bázeň. Opravdu to budí bázeň, ta dokonalost boží. Všechno má svůj naprosto dokonalý pořádek. Pánežíš Kristus nejprve přinesl milost. A pak za druhé pravdu. Kdyby přinesl pravdu na první místě, tak by to bylo jako Mojžíš a je to pravda. Ale byli bychom všichni odsouzeni. To už jsme odsouzeni. Ale pán přinesl milost, aby nás připravil příjmouti pravdy. A z boží milosti můžeme poslechnout ti pravdy. Jsme osvobozeni, abychom mohli zákon boží činiti, žíti, poslouchati. A tyto věci tento život přináší Požehnání a pokoj naší duši. A přináší boží moc v našem životě, boží působení. Poslušnost, slova božího. To je, co chybí v církvi. Proto je tak slabá, proto ty životy tak selávají. To svědectví je tak mizerné a nicotné. Kde je ta moc v životě? Kde je ta moc v životě? Proč tam není? Protože znovuzrození z Ducha Božího vede k poslušnosti pravdy. A ten, kdo bude poslušným učeníkem Kristovým, jako apoštol Pavel, jako každý svatý naší historie, jako každý pravý křesťan, pravý kristovec, ten bude znát boží moc v životě. A čím větší to působení v tvojem životě, tím větší láska po zákoně božím ve vnitřním člověku, v srdci. Nové srdce, nová mysl, touha po božím slovu a poslušnosti božího slova. nezápasím proti tomu, neodepírám, nevzpírám se. To je znamení spoury a hříchu. To je znamení synu hněvu a synu světa a ďábla. Ten, kdo je Božím dítěm, ten miluje zákon Boží. Pán Ježíš Kristus pro nás, za nás zákon naplnil. Žil dokonalým svatým životem. A tuto svatost, toto roucho svatosti a spravedlnosti nám přičítá. A je naše před pánem Bohem. Je nám přičteno nebo imputováno. Naše hříchy, imputovány jemu, jeho svatost, naplnění zákona, přičteno nám. Moj žíž, my jsme četli teď ne tak dávno zpátky z Exodus, toto slovo, i stalo se, když se přiblížil ke stanům, že uzřel tele a tance, a rozněvav se Monžíš velmi, povrhl s rukou svých desky a rozrazil je pod horou." Monžíš rozrazil ty desky zákona. A to nám říká že my všichni jsme rozrazili desky božího zákona v našem životě. Doktor Paisley, ten veliký muž boží, říká, že Mojžíš ve vší slávě jeho osoby nebyl schopen dodržeti zákona. A zákon rozbil. Samozřejmě teď nám nejde o to, rozumějme tomu duchovně, že doslova rozbil ty desky, ale mluví to o duchovní věci. On sám také rozbil ten zákon, také zřešil a všechno přestoupil. Kazatel Paisley pokračuje a říká, jestli ten muž, tento velikán naší minulosti, naší historie, jestli on nebyl schopen dodržet ten zákon, ten, který ho dal, jakou naději máš ty? Jakou šanci máš ty, člověče? Ty, bídní říšníče, jakou šanci máš ty ten zákon naplnit? Ale, ale, ve čtyřicátém žálmu čteme. V osmém, devátém, desátém verši. Žálm čtyřicet osm, čteme. Tehdy řekl jsem, Ajduť, jakož v knihách psáno jest o mně, abych činil vůli tvou, bože můj, líbost mám, nebo zákon tvůj jest uprostřed vnitřností mích." Zákon boží, uprostřed vnitřností mích, toto slovo mluví o pánu Ježíše Kristu a mluví sám o sobě. Pán Ježíš říká, že On přišel, aby činil vůli Olcovu. A On učinil a naplnil. On je ten, který dokonale Boží zákon naplnil. V rukou Mojžíšových zákon byl rozbit, ale v srdci Kristovu Je celý. Je celý a naplněný. A když byl dán zákon po druhé, tak už nebyl držen v rukách Mojzíšových, ale byl složen do archy úmluvy. A ta archa je typusem Krista. A uvnitř té archy, ten vnitřek je typusem srdce Kristova. A v jeho srdci zákon boží byl dokonale naplněn. A je v bezpečí. A je přičten tobě. Ta spravedlnost je přičtena tobě, je dána tobě, co by to roucho dokonalé spravedlnosti Kristovi. A jsi osvobozen od odsouzení zákona. Hněv přebývá na každém, kdo je mimo Krista. My čteme, že zákon odsuzuje každého, kdo je mimo Krista. Ale v Římanům, třetí kapitole, devatenáctý verš a dále, nám říká, víme pak, že cožkoliv zákon mluví těm, kteří jsou pod zákonem, mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, aby vinen byl všetkém svět Bohu. Odsouzen. pro přestoupení božího zákona. Protože ze skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před obličejem jeho. To jsi ty a já. My ze skutků nebudeme ospravedlněni. Nemáme naději sami v sobě. Nebo skrze zákon poznání hřícha. Vědomí a plné poznání hříchu. Ale nyní bez zákona spravedlnost boží zjevana je osvědčená zákonem i proroky. Nyní bez našeho dodržení zákona je nám ukázána spravedlnost, která je v Kristu Ježíši. Spravedlnost totiž boží skrze víru Ježíše Krista. V Ježíše Krista, tak tomu rozumějte. Ke všema na všecky věřící. Pán za nás naplnil zákon. A tedy bez zákona znamená, že bez našeho naplnění zákona, Páne Jižíš Kristus je musel naplnit. A z milosti je toto nabízeno nám, každému. Každému, kdo by pohlédl ke Kristu pro svou spásu. Každému, kdo by činil pokání z toho přestoupení zákona od á do zem. kdo by činil pokání a pohlédl ke Kristu. Ať ty jsi jedním z takových, kteří pohlédli ke Kristu a kteří pohlédnou ke Kristu pro svou spásu. A jestli jsi tak učinil, tak ať je hořící láska pro ten zákon boží, pro ty věci boží, pro svatost života, pro spravedlnost boží. Ať tvůj život je svědectvím moci boží v životě člověka a svědectvím, pro které mnozí další začnou hledat i Krista a i jej najdou. A tak končíme znovu tím slovem. Nebo zákon skrze Mojžíše dá něst. Milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. Ať nám pán požehná toto slovo, ať mu dobře rozumíme, ať jej našeho pána a spasitele věčně velebíme z toho, že skrze něj je nám dána milost a pravda. V tom pořadí, že se nad námi smiloval, že je spása z milosti skrze víru a ten, kdo je tak spasený, tak boží pravdu je uschopněn dodržovati a poslouchati. A touží po ní. A žije životem svatosti k slávě boží. Ať to je tvůj život, křesťané. Ať takový je tvůj život. Ať je to život ke slávě boží a život, který zná velikou moc boží. ať toto Pána plní v našich životech. Pro svou česta slávu a pro jméno Pána Ježíše, Krista našeho Pána a Spasitele. Ámen i ámen. Zakončíme modlitbou. Pane Bože Otče náš, požehnej nám toto slovo. Požehnej toto slovo každé duši, Dej nám zvláštní líbost pro zákon tvůj. A pracuj v našich životech. Dej, ať jsme poslušným a věrným lidem. Lidem, který zakušuje tvojí moc. Tvojí moc a pokoj a radost i v té situaci, v které se nacházíme. V které se nachází naše společnost. A tak dej, To vše naše počínání je velikým svědectvím v této době, které by i vedlo ke spase nějaké duše. Měj svou ruku nad námi, pane. Předcházej nás a provázej nás a za všechno se modlíme ve jménu pána Ježíše Krista. Amen.