00:00
00:00
00:01
Transcript
1/0
My otevřeme slovo Boží do první
kapitoly Jana. Evangelium sv. Jana, první kapitola. Já přečtu toto drahé slovo od
prvního verše, až se dostaneme k našemu textu. Čteme tedy Jan první kapitola
od prvního verše ve jménu Pána Ježíše Krista. Na počátku bylo slovo a to slovo
bylo u boha a to slovo byl bůh. To bylo na počátku u boha. Všecky věci skrze ně učinený
jsou a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. V něm život
byl a život byl světlo lidí, a to světlo v temnostech svítí,
ale tmy ho neobsáhli. Byl člověk poslaný od Boha, jemuž
jméno bylo Jan. Ten přišel na svědectví, aby
svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Nebyl on to světlo, ale přišel,
aby svědectví vydával o tom světle. Tentoť byl to pravé světlo, kteréž
osvěcuje každého člověka, přicházejícího na svět. Na světě byl, a svět
skrze něho učinen jest, ale svět ho nepoznal. Do svého vlastního přišel, ale
vlastního nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej,
dali jim moc syny božími býti, těm, kteříž věří, ve jméno jeho,
kteříž ne ze krvy ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z
boha splození jsou." A slovo to tělo učiněno jest a přebývalo
mezi námi. A viděli jsme slávu jeho, slávu
jakožto jednorozeného od oce. Plné milosti a pravdy. Jan svědectví vydával o něm a
volal řka, tento těst o němž jsem pravil. že po mně přišet
předšel mne, nebo předníší jest než já. A z plnosti jeho my všichni
vzali jsme, a to milost za milost. Nebo zákon skrze moj žíše dán
jest. Milost a pravda skrze Ježíše
Krista stala se." Tolik zbožího vdechnutého, neomilného, neměného,
svatého a věčného slova. Ještě jednou se pomodlíme. Pane Bože, Otčenáš, požehnej
nám, co jsme četli, požehnej nám své slovo a prosíme tě, pracuj
v duší všech, kteří jej slyší. Posilni svůj lid. A jestli je, kdo by ještě nebyl
tvým dítětem, tak ať i skrze toto slovo pohlédne k Pánu Ježíši
Kristu, který jediný může spasiti. Modlíme se ve jménu Pána Ježíše
Krista. Ámen. Naším textem je sedmnáctý verš
a ten zní ještě jednou Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest. Milost a pravda skrze Ježíše
Krista stala se. Tak jsme zvažovali teď ve středu
Mojžíše. A nejenom ve středu, minulou
neděli. Ale Ve středu jsme zvažovali
to slovo, že Mojžíš řekl v osmnácté kapitole páté Mojžíšově a připomínám
to možná těm, kteří zapomněli v patnáctém verši, proroka z
prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě hospodin
Bůh tvůj, jeho poslouchati budete. Zvažovali jsme, že bude zbuzen
prorok jako Mojžíš. A Mojžíš to řekl. A ve skutcích svatých apoštolů
jsme četli to slovo. Boží slovo se vrací k Mojžíšovi.
A poštol Petr a Jan, když moci boží kázeli, vrací se ke starému
zákonu, vrací se k Mojžíšovi. A říkají, Mojžíš za jisté otcům
řekl, proroka vám zbudí, pán Bůh, váš, z bratří vašich jako
mne, jehož poslouchati budete. Ve všem, co školy bude mluvit
i vám. Jak úžasné je boží slovo. Jedno slovo boží. To točíme na
začátku Bible. souvisí s tím, co máme na konci
Bible. A co máme na konci Bible souvisí
s tím, co je na začátku Bible. Protože je jedno téma v celé
Bibli. Kristus. Pán Ježíš Kristus. Mojžíšův život byl o čem? Aby svědčil o Kristu. aby svědčil o Kristu. Mojžíž
z těch největších typusů Krista ve starém zákoně. Jedna obla za druhou. Mojžíž říká tato slova, že bude
vzbuzen prorok jako on a mluví o pánu Ježíši Kristu. A pak apoštolové učeníci a pošlo
Petr a Jan zvěstují toto slovo, že tak jest, že Pán Ježíš je
ten prorok vzbuzen jako Mojžíš a jak Mojžíš řekl. Jak úžasné. Jak úžasné. Jedno téma v Biblii. Když nám není dost jasné, jak
něco mluví o pánu Ježíši Kristu, tak je to pro naší stále pokračující
neznalost a ignoranci. Mnohou ještě ignoranci a neznalost
božích věcí. A tak to je. všechno mluví o
pánu Ježíši Kristu jedním či druhým způsobem. Čteme teďka a dočítáme teď o
těch detailech stánku úmluvy. Víte, že ten stánek úmluvy od
A do Z mluvil o věcech kristových a o pánu Ježíši Kristu samotnému. Dnes jsme četli Zjanova evangelia
a Mojžíše zase připomenout. My se jeho životem více zabýváme
teď v této době a i v této době čteme z písma ze zákona Mojžíšova. Dnes s naším textem nebo zákon
skrze Mojžíše dá něst milost a pravda skrze Ježíše Krista
stala se. Mojžíš dal zákon lidu. Nejenom Izréli, ale celému světu. Pán Bůh dává svůj zákon skrze
Mojžíše. A ten zákon je svatý a je nepohnutelný,
je nezměnitelný, je spravedlivý. Je tím nepohnutelným, spravedlivým,
svatým zákonem božím, který nikdo nemůže do držeti. A pak máme ten kontrast, když
čteme o pánu Ježíši Kristu, že milost a pravda skrze Ježíše
Krista stala se. Zákon byl dán Mojžíšem milost
a pravda skrze pána Ježíše Krista. Ten důraz na tu milost, která
je jedině v Kristu. Ne v zákoně Mojžíšově, ne v dodržování
zákona, ale v pánu Ježíši Kristu. zdarma a nezasloužena. Nemáme žádné zasluhy boží milosti,
Kristovi milosti. Nebylo by pro nás žádné naděje,
bez toho, že Páne Jižíš Kristus by přišel na tuto zem a smiloval
se nad námi, bez toho, že Pán Bůh, Bůh Otec, by se smiloval
nad námi a poslal svého jednorozeného syna, který přijal tento úkol
vykonání díla spásy. A Duch Svatý, třetí osoba Boží
Trojice, aplikuje to dílo spásy do života. My jsme zrozeni z
Ducha Božího. To je přesně, co nám Boží slovo
říká. To je působení Ducha Svatého. Znovu zrození je působením ducha
svatého v životě člověka. Bůh otec, původce plánu spásy. Bůh syn, vykonavatel plánu díla
spásy. A duch svatý, ten, který aplikuje
dílo spásy. Proží trojice. spasení člověka. A my čteme, že zákon skrze Mojžíše
dán jest milost a pravda skrze Ježíše Krista stalo se. A o té milosti, o potřebě odpuštění
a boží milosti Přijetí té oběti Kristovi svědčí i ten zákon,
zákon ceremoniální, který můžíš dát. Ale to odpuštění a ta milost
je zakutvena v Kristu. Ten zákon samotný nás odsuzuje
a je pěstounem ke Kristu. Říká Boží slovo. Vede nás k pánu
Ježíši Kristu. Ten zákon je dobrý a svatý. A spravedlivý. A je nepohnutelný. Nejsou nějaké
výjimky. Víte, s pánem Bohem to nefunguje
jako s člověkem. Není nějaké přihmouření oka. Nejsou nějaké výjimky. Boží zákon je absolutní. Boží zákon je svatý a dobrý. Boží zákon je pro nás velice
užitečný a důležitý. A teď mluvíme i o křesťanech,
nejenom těch, kteří jsou bez víry. A zákon má být pěstounem
a je pěstounem ke Kristu, že člověk začne vnímat, že zhřešil
před Bohem, že je dlužníkem, že je odsouzený a táhne ho to
ke Kristu. Musí se pokořit před Bohem a
volat za odpuštění. To je jedna věc. Ale pak druhá. Když jsme božím lidem, božími
dětmi, tak zákon boží je pravidlem života. Je tím, životem spravedlnosti. Modlil jsem se, abychom hledali
nejprve božího království a boží spravedlnosti. Co je boží spravedlnost? To je
svatost života. A co je svatost života? To je život podle zákona. Ale ne, že já se snažím něco
dokázat. Naopak. Je to Pán Ježíš Kristus
působící v nás. Duch Boží působící v nás. A je to tedy to ovoce ducha. Ovoce ducha je dodržování zákona. Zákona Božího. A Boží zákon stojí
a platí. A teď mluvíme o tom božím morálním,
mravním zákoně desatero božích přikázání. To trvá. A zdůraznuji. Je čtvrté přikázání, s kterým
nejvíce lidé zápasí, kteří ji více znají z Bible a myslí si,
že to ale neplatí již. Platí. Protože Pánežíž nepřišel,
aby zrušil zákon, ale aby naplnil zákon. Aby jej potvrdil. On jej naplnil, on jej potvrdil
a ten zákon je pravidlem našeho života. Mluvíme o několika věcech najednou
a doufám, že s boží pomocí můžete sledovat to, co slyšíte. Kéž byste i rozuměli těmto věcem. Slyšel jsem v minulosti, jak
někteří i takovým rouhačním způsobem mluvili o zákonu. A tomu mluvím
o těch, kteří vyznávali, že jsou křesťany. Na prosté nechápání zákona. Slyšel jsem jednoho muže, který
nazval zákon zmíjí. Zmíjí? Míněno něčím zlým. Boží zákon je odraz charakteru
pána Boha. To je, co nás boží slovo učí.
že plnit boží zákon je být jako Bůh, být svatý jako pán Bůh. A to samozřejmě nemůžeme. A tak nás to odsuzuje. A táhne ke Kristu. A když jsme
spaseni, tak potom naší niternou touhou je, jak říká Pavel, Naší
niternou touhou je plnit boží zákon. Přečtu vám od Pavla a připomenu
vám z Římanům sedmé kapitoly, co říká, když mluví o těchto
věcech. V dvacátém druhém verši, když
mluví o tom zápase, jak se lhává často, jak křesťan se lhává,
ale pravdou je toto, A musí to být pravdou v tvém životě, křesťan,
jestli jsi křesťanem, jestli jsi kristovcem, spasenou duší,
musí toto být pravdou, že máš zvláštní líbost, mimořádnou zvláštní
lasku, zamilování zákona božího. Zvláštní líbost mám v zákoně
božím podle vnitřního člověka. A poštol Pavel potom pokračuje,
ale vidím jiný zákon v údech svých a ten odporuje zákonu,
myslíme. Mám tu tužbu, ale často selhávám. To je pravda. My nejsme dokonalými. A my stále řešíme. Ale máme nový sklon. Nový sklon od té doby, co jsme
znovu zrozeni. Nesklon k říku. ale sklon k spravedlnosti. To je, co pán Bůh činí. A hřích
nenávidíme a protiví se nám. A když se laháváme, bolí nás
to a jsme si toho vědomí a jsme citlivější na hřích. Mnohé věci vůbec už nečiníme,
ale vnímáme, jak stále jsme porušení a sténáme, jak i v epištole hřímanům
je zdůrazněno, sténáme po tom vykoupení těla, které přichází. A to je v té osmé kapitole říjmanům,
to sténání, tolkání, vykoupení těla svého, kdy nastane čas,
kdy už nebudeme řešiti. Proč nám to tak vadí? Proč nás to tak zatěžuje? Protože
jsme znovu zrozenými dušemi a Duch Svatý pracuje v nás a máme zvláštní
líbost podle vnitřního člověka v zákoně božím. A co je ten zákon
boží? Desatero božích přikázání. To je ten zákon do většího detailu. A pak samozřejmě vy už víte,
vy co jste více vyučeni, do jakého detailu to jde. Do jakého detailu,
ale víte také, že to nejstručnější shrnutí zákona je milovat ti
budeš pána boha svého. celého srdce svého, ze vší duše
své, ze vší síly své, ze vší mysli své. To je nejstručnější
schrnutí zákona. Možná by někdo přidal ještě a
přece a blížního svého jako sebe samého. Ano, ale to už je trošku
rozšíření zákona. Protože ten, kdo miluje pána
boha svého tímto způsobem, tak miluje také blížního svého. Tak, jak pán Bůh nám poroučí,
jak je správné, jak nás učí. A pak samozřejmě plníme desatero,
protože když milujeme pána boha svého, srce svého, tak plníme
ty první nebo tu první desku zákona, která se týká našeho
vztahu s ním, první až čtvrté přikázání a plníme tu druhou
desku zákona, jak by ne, která se týká, která z toho i vyplývá
a týká se našeho blížního. Jak úžasné je boží slovo, jak
dává smysl. Čím více ji známe, tím větší
smysl dává. V božím slovu je naprostý pořádek. Když nám něco není jasné, zdá
se něco možná, co si i protiřečí, je to proto, že nechápeme. Mnohá
ještě ignorance. A je pravda, že jsme omezeni
v naší znalosti a že budou pořád věci, které nebudeme dobře chápat. Boží slovo je božím slovem, je
nad nás. Jsou mnohé hlubiny. a mnohá šíře,
mnohá vysokost, které věci nikdy nevystihneme, nebo bychom museli
vystihnout Pána Boha. A k tomu se ani nepřiblížíme. Ale stejně budeme vnímat ten
veliký pořádek Božího slova, tu velikou pravdu, tu velikou
spravedlnost, tu svatost, tu jednotu Božího zákona. Jak svaté slovo. A tedy zákon není zlý. Nene. Opak je pravdou. Zákon je dobrý a spravedlivý
a dokonalý. Zákon je odraz charakteru pána
Boha. A je pravidlem života pro křesťana. Ale člověče, Příteli, jestli
jsi mimo krysta a budeš se snažit ten zákon naplnit, tak jsi odsouzen. Jsou ti, kteří si myslí, že si
stojí docela dobře. A je to proto, že vůbec nechápou
zákon boží. Boží slovo. Boží zákon. mluví o věcech daleko hlubších,
než na povrch člověk vnímá. Proto Pán Ježíš Kristus, jak
také dobře víte, z té série okázání Pána Ježíše Krista na hoře, Matouš
5 až 7, víte, že Pán Ježíš tam napravuje. to špatné vykládání zákona, farizeu
a zákonníků. A přibližuje zvýrazně, zdůrazně
tu duchovno zákona. Že zákon je daleko hlubší a má
daleko větší dopad, než si někteří lidé myslí. Když se vrátíme do páté kapitoly
Matouše, tak Páni Žíž Kristu začíná šestým
přikázáním. Můžeme si zde zdůraznit, jak
dokonalý je pořádek všeho v Biblii. A až více se nad tím zamyslíme,
A pán nám více otevře mysl. Porozumíme, že v Božím slovu
není nic jenom nějakou náhodou, ale že všechno má své přesné
místo. My jako lidé se můžeme snažit
sebe více. A máme mnohé chyby, mnohé nedokonalosti. Kazatelé se připravují Logicky
si seřazují kázání, s boží pomocí se snaží, aby všechno mělo své
správné místo. Ale je v našem kázání dokonalost? Je v našich snahách dokonalost?
Ne, jsou mnohé vady a nedostatky. Ale boží slovo je absolutně dokonalé. A když pán Ježíš začíná, s šestým
přikázáním. Proč nezačíná s prvním? Proč nezačíná s tím, co je na
prvním místě? Pán Ježíš začíná s šestým přikázáním. Víte proč? Už jsem vám to říkal
v minulosti. Protože to je zrovna to, co většina
lidí si myslí. Jestli něco nepřestoupila, no
tak nikoho nezabili. Tím tak člověk ještě začne Jo
to, že někdy něco vzali a ukradli, možná i v dětství, co nebylo
jejich snad si i přiznají, protože za jisté něco vzali, co jim nepatřilo. Ale, že by zabili někoho. Nevím, kdo z vás zná osobně nějakého
vraha. Protože to je doslova, o čem
šesté přikázání jinak mluví. Další. důležité poučení pro církev. Protože jestli boží svatý zákon
říká nezabiješ, tak jak to, že pán Bůh dal trest smrti? Vysvětlete
mi to někdo. Boží slovo si protiřečí? Aha, jak je tupý člověk. Boží slovo říká nezabiješ. Že
se nesmí zabít. Ale Boží slovo také říká, že
ten doproleje krev člověka, tak jeho krev bude prolita člověkem. Boží slovo říká i v Novém zákoně,
že spravedlivě používá meč a tedy ti, co jsou výše postaveni. Vláda
i trest smrti. To je proto, že zákon doslova
říká, nezavraždíš. a je spravedlivá smrt a odsouzení
k smrti, podle Božího slova. Ale jak je zmatek i u mnohých
věřících. Říkám proto, když země, kde Evangelium
tak převládlo, v těch dobách měli trest smrti. Většina z nich již ho nemá a
podle tohoto vypadá, zlo se rozšířilo, vražedlníci
se rozšířili jako nikdy dříve. Takové to je, když člověk v jakékoliv
věci se odchýlí od slova Božího. Tres smrti je biblickou záležitostí,
biblickou věcí a vůbec neruší desateroboží k přikázání, jak
se někteří myslí, protože Desatero božích přikázání mluví o vraždě. Když jsme tedy u šestého přikázání,
vracím se k tomu, proč pán Ježíš Kristus řekl tuto věc a říkám
vám, a věřím, že tomu rozumíte, jestli je něco, co první si člověk
myslí, že nikdy neporušil, tak je toto. Nevím, jestli někdo
zná osobně nějakého vraha, nejspíše ne. Tedy velká většina lidstva si
myslela, že tento zákon nepřestoupila, neporušila. To je jedno přikázání
z desatera k mému dobru. A člověk je docela takový sebejistý
tvor, plný sám sebe, pích je, ale musí docela troufné pokračovat
v tom seznamu a odškrtávat si k dobru ostatní. Ale vrátíme se k tomu šestému
přikázání, kterým pán Ježíš Kristus zaměrně začal, protože Boží slovo
je dokonalé, kázání Kristovo absolutně dokonalé. Tady se nemůže nic přesunout,
nemůžeme navrhnout a říci, tady konec páté kapitoli by byl lepší,
kdyby byl ze začátku a kdybychom přesunuli tuto stať ke konci. To můžeme říct o lidské snaze.
a lidském slovu, a ne o Kristovu slovu, o Božím slovu. Páni Žíž Kristus začíná šestým
přikázáním. Slyšeli jste v 21. verši, že
říkáno je starým. A to jsem upřesnil v minulosti,
že vlastně je to trošku matej v té kraličtině, co nám Boží
slovo zde říká je, že říkáno je starými. že to už se dlouho
takto učí. Nezabiješ, pakli by kdo zabil
povinen trpěti soud. Pán Ježíštus napravuje nedostatky
učení těch starých, tedy těch farizeů a zákoníků. O tom je. Tato část kázání nahoře
začíná tím šestým, Neruší zákon, ale připomíná, co opravdu znamená. A vlastně zde, u toho šestého
přikázání, Pánežíž Kristus říká, že zákon, když dává to šesté
přikázání, nezavraždíš, neříká jenom, že fyzicky nezavraždíš. To jste nebyli učeni, to bylo
nedostačující, jestli jste byli vyučováni, že když nejsi vrahem,
tak toto přikázání si můžeš očkrtnout. Ne, Páne Žíži, Kristus říká,
ty člověče, co jsi smyslel, že jsi nepřestoupil šesté přikázání,
protože to si většina vás myslí. Ty jsi vinen nenaplněním toho
přikázání, protože to přikázání si přestoupil oběma směry. Jak v tom, že jsi vinen i vraždy
ve své mysli, protože hněv proti bratru svému. To zablesknutí
hněvu, které se v různých momentech života staly, taková pohnutka
mysli, hněv s planem hněvem, je jako vražda. Tak jsi to přestoupil, i když
jsi někoho fyzicky nezavraštil. Ale my víme z božího slova, nejenom
tento směr platí, že jsme přestoupili se všim všudy všechna přikázání.
I to, co by nás ani nenapadlo, protože jsme tak tupí. A my jsme
tupí. Člověk je velice tupý. Jak říkám,
to je přikázání, co si nikdo nemyslí, že přestoupil. Přestoupil ho. To říká Kristus. A říká, takhle jste měli být
vyučováni. Abyste si uvědomili, jakými jste
bídníky a hříšníky před Bohem. Ne, že jste na tom docela dobře. ale také z toho přistoupili v
tomto, a to už neví skoro nikdo, že dost nečiníte a že jste dost
neučinili pro zachování života, zachování života bližního svého. A především pro tu jeho věčnou
duši, kolik si toho udělal ty křesťane v této oblasti a kolikrát
si v této oblasti neučinil nic nebo velmi málo pro zachování
duše. A to je přestoupení a nenaplnění
Božího zákona. Boží zákon je daleko hlouběji
a je daleko širší a daleko vyšší než tušíme. A to je, co nás pán
Ježíš Kristus učí a začíná dokonale tím, že začíná šestým přikázáním. Aby hned člověka utnul v jeho
vadném smýšlení. Tedy boží zákon Je svatý, je
dobrý, je nepohnutelný a je spravedlivý a odsuzuje nás před Bohem, jednoho
každého. Je pěstounem ke Kristu. Ale když přijdeme k pánu Ježíši
Kristu, tak ten zákon je pravidlem života. Je něco, co milujeme. Je něco, v čem máme zvláštní
líbost. Vracíme se do první kapitoli
Jana, k našemu textu. A četli jsme, nebo zákon skrze
Mojí Žíše dán jest milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. Řekli jsme si mnoho o zákonu,
ale všimněte si zase toho božího pořadí v tom, co máme řečené
o Pánu Ježíši Kristu. Že Pán Ježíš Kristus, On, když
přichází, přináší milost. Pán Jižíš Kristus přináší milost. Zákon byl už dán. A pán přináší milost a pravdu. A zákon znovu potvrzuje. Ale přináší nejprve milost. Zákon pěstounem ke Kristu. A Kristus přináší milost a pravdu. Pravda je Boží zákon. Pán Ježíš Kristus přinesl milost. Ta milost je zdarma a je nezasloužena. Je nezaslouženou přízní nebo
je to nezasloužená přízeň pro býdné přestupníky zákona. Zákon nám byl dán a jsme odsouzeni. Ale Páni Žiž přináší nejprve
milost. To je čím on je. Páni Žiž Kristus, a chci zdůraznit,
začal kázáním, pokání čiňte a věřte Evangeliům. Ó ano, ten zákon,
nás usvědčuje z Říchu a čiňte pokání, ale věřte Evangelium,
protože ve mně je milost. Milost přišla, tak čiňte pokání
a uvěřte, uvěřte mně. Boží slovo nám říká, že milostí
spasení jste skrze víru. A to ne sami ze sebe nemůžeme,
protože jsme odsouzeni, ano, nemáme žádné zásluhy. Dar těsto boží. Ne ze skutků, aby se nikdo nechlubil. Nebo milostí spasení jste skrze
víru. Milostí skrze víru v něho, v
Krista. Skutky nás odsuzují. Ale když nás Pán jednou spasí,
Pán Žiž Kristus přinesl milost a pravdu, můžeme říci napravení
špatného chápání zákona, abychom Boží zákon pravě plnili, abychom
žili tak, jak máme. Žili svatým životem podle písma. To je kázání nahoře. To je vysvětlení
celého písma, to je vysvětlení života křesťana. Co to znamená
žít jako kristovec? Kázání začíná o těch, kteří jsou
znovu zrození, blahoslaveni. A pak, tak to vypadá jejich život. A nemyslete si, že je to život,
jak vás učili ti staří a ti, kteří to tak všelijak překroutili,
ti vaši učitele, ale jáť pravím vám, tak to jest. To je, co znamená,
nezabiješ. A to je, co znamená, nesesmilníš. A pán pokračuje. A tak, když jsem četl teď se
feským, milostí spasení jste skrze víru. Ne ze skutku, aby se nikdo nechlubil. Ale hned další verzi říká toto.
To je potom ta pravda, to je ta změna. Jsme zajisté jeho dílo,
jsouce stvoření v Kristu Ježíši ke skutkům dobrým. Ke skutkům dobrým, kteréž Bůh
připravil, abychom v nich chodili. Pán Ježíš Kristus přinesl milost
nejprve a pravdu. A slyšte, Kázání nahoře celé
znovu, a to je ta pravda, a to je to správné chápání zákona,
které máme chodit. Jak boží slovo dává dokonalý
smysl. Jak je dokonale, perfektní, že
se nám staví rozum. Čím víc se tomu rozumíme a vidíme
a vnímáme, budí to bázeň. Opravdu to budí bázeň, ta dokonalost
boží. Všechno má svůj naprosto dokonalý
pořádek. Pánežíš Kristus nejprve přinesl
milost. A pak za druhé pravdu. Kdyby přinesl pravdu na první
místě, tak by to bylo jako Mojžíš a je to pravda. Ale byli bychom všichni odsouzeni. To už jsme odsouzeni. Ale pán přinesl milost, aby nás
připravil příjmouti pravdy. A z boží milosti můžeme poslechnout
ti pravdy. Jsme osvobozeni, abychom mohli
zákon boží činiti, žíti, poslouchati. A tyto věci tento život přináší
Požehnání a pokoj naší duši. A přináší boží moc v našem životě,
boží působení. Poslušnost, slova božího. To je, co chybí v církvi. Proto je tak slabá, proto ty
životy tak selávají. To svědectví je tak mizerné a
nicotné. Kde je ta moc v životě? Kde je ta moc v životě? Proč
tam není? Protože znovuzrození z Ducha
Božího vede k poslušnosti pravdy. A ten, kdo bude poslušným učeníkem
Kristovým, jako apoštol Pavel, jako každý svatý naší historie,
jako každý pravý křesťan, pravý kristovec, ten bude znát boží
moc v životě. A čím větší to působení v tvojem
životě, tím větší láska po zákoně božím ve vnitřním člověku, v
srdci. Nové srdce, nová mysl, touha
po božím slovu a poslušnosti božího slova. nezápasím proti
tomu, neodepírám, nevzpírám se. To je znamení spoury a hříchu. To je znamení synu hněvu a synu
světa a ďábla. Ten, kdo je Božím dítěm, ten
miluje zákon Boží. Pán Ježíš Kristus pro nás, za
nás zákon naplnil. Žil dokonalým svatým životem. A tuto svatost, toto roucho svatosti
a spravedlnosti nám přičítá. A je naše před pánem Bohem. Je nám přičteno nebo imputováno. Naše hříchy, imputovány jemu,
jeho svatost, naplnění zákona, přičteno nám. Moj žíž, my jsme četli teď ne
tak dávno zpátky z Exodus, toto slovo, i stalo se, když se přiblížil
ke stanům, že uzřel tele a tance, a rozněvav se Monžíš velmi, povrhl
s rukou svých desky a rozrazil je pod horou." Monžíš rozrazil
ty desky zákona. A to nám říká že my všichni jsme
rozrazili desky božího zákona v našem životě. Doktor Paisley, ten veliký muž
boží, říká, že Mojžíš ve vší slávě jeho osoby nebyl schopen
dodržeti zákona. A zákon rozbil. Samozřejmě teď
nám nejde o to, rozumějme tomu duchovně, že doslova rozbil ty
desky, ale mluví to o duchovní věci. On sám také rozbil ten
zákon, také zřešil a všechno přestoupil. Kazatel Paisley pokračuje a říká,
jestli ten muž, tento velikán naší minulosti, naší historie,
jestli on nebyl schopen dodržet ten zákon, ten, který ho dal,
jakou naději máš ty? Jakou šanci máš ty, člověče? Ty, bídní říšníče, jakou šanci
máš ty ten zákon naplnit? Ale, ale, ve čtyřicátém žálmu
čteme. V osmém, devátém, desátém verši. Žálm čtyřicet osm, čteme. Tehdy řekl jsem, Ajduť, jakož
v knihách psáno jest o mně, abych činil vůli tvou, bože můj, líbost
mám, nebo zákon tvůj jest uprostřed vnitřností mích." Zákon boží,
uprostřed vnitřností mích, toto slovo mluví o pánu Ježíše Kristu
a mluví sám o sobě. Pán Ježíš říká, že On přišel,
aby činil vůli Olcovu. A On učinil a naplnil. On je ten, který dokonale Boží
zákon naplnil. V rukou Mojžíšových zákon byl
rozbit, ale v srdci Kristovu Je celý. Je celý a naplněný. A když byl dán zákon po druhé,
tak už nebyl držen v rukách Mojzíšových, ale byl složen do archy úmluvy. A ta archa je typusem Krista. A uvnitř té archy, ten vnitřek
je typusem srdce Kristova. A v jeho srdci zákon boží byl
dokonale naplněn. A je v bezpečí. A je přičten tobě. Ta spravedlnost je přičtena tobě,
je dána tobě, co by to roucho dokonalé spravedlnosti Kristovi. A jsi osvobozen od odsouzení
zákona. Hněv přebývá na každém, kdo je
mimo Krista. My čteme, že zákon odsuzuje každého,
kdo je mimo Krista. Ale v Římanům, třetí kapitole,
devatenáctý verš a dále, nám říká, víme pak, že cožkoliv zákon
mluví těm, kteří jsou pod zákonem, mluví, aby všeliká ústa zacpána
byla, aby vinen byl všetkém svět Bohu. Odsouzen. pro přestoupení
božího zákona. Protože ze skutků zákona nebude
ospravedlněn žádný člověk před obličejem jeho. To jsi ty a já. My ze skutků nebudeme ospravedlněni. Nemáme naději sami v sobě. Nebo skrze zákon poznání hřícha. Vědomí a plné poznání hříchu. Ale nyní bez zákona spravedlnost
boží zjevana je osvědčená zákonem i proroky. Nyní bez našeho dodržení zákona
je nám ukázána spravedlnost, která je v Kristu Ježíši. Spravedlnost totiž boží skrze
víru Ježíše Krista. V Ježíše Krista, tak tomu rozumějte. Ke všema na všecky věřící. Pán za nás naplnil zákon. A tedy bez zákona znamená, že
bez našeho naplnění zákona, Páne Jižíš Kristus je musel naplnit. A z milosti je toto nabízeno
nám, každému. Každému, kdo by pohlédl ke Kristu
pro svou spásu. Každému, kdo by činil pokání
z toho přestoupení zákona od á do zem. kdo by činil pokání
a pohlédl ke Kristu. Ať ty jsi jedním z takových,
kteří pohlédli ke Kristu a kteří pohlédnou ke Kristu pro svou
spásu. A jestli jsi tak učinil, tak
ať je hořící láska pro ten zákon boží, pro ty věci boží, pro svatost
života, pro spravedlnost boží. Ať tvůj život je svědectvím moci
boží v životě člověka a svědectvím, pro které mnozí další začnou
hledat i Krista a i jej najdou. A tak končíme znovu tím slovem. Nebo zákon skrze Mojžíše dá něst. Milost a pravda skrze Ježíše
Krista stala se. Ať nám pán požehná toto slovo,
ať mu dobře rozumíme, ať jej našeho pána a spasitele věčně
velebíme z toho, že skrze něj je nám dána milost a pravda. V tom pořadí, že se nad námi
smiloval, že je spása z milosti skrze víru a ten, kdo je tak
spasený, tak boží pravdu je uschopněn dodržovati a poslouchati. A touží po ní. A žije životem
svatosti k slávě boží. Ať to je tvůj život, křesťané. Ať takový je tvůj život. Ať je to život ke slávě boží
a život, který zná velikou moc boží. ať toto Pána plní v našich
životech. Pro svou česta slávu a pro jméno
Pána Ježíše, Krista našeho Pána a Spasitele. Ámen i ámen. Zakončíme modlitbou. Pane Bože Otče náš, požehnej
nám toto slovo. Požehnej toto slovo každé duši,
Dej nám zvláštní líbost pro zákon tvůj. A pracuj v našich životech. Dej, ať jsme poslušným a věrným
lidem. Lidem, který zakušuje tvojí moc. Tvojí moc a pokoj a radost i
v té situaci, v které se nacházíme. V které se nachází naše společnost. A tak dej, To vše naše počínání
je velikým svědectvím v této době, které by i vedlo ke spase
nějaké duše. Měj svou ruku nad námi, pane. Předcházej nás a provázej nás
a za všechno se modlíme ve jménu pána Ježíše Krista. Amen.
Zákon a milost
| Sermon ID | 4192012537589 |
| Duration | 56:42 |
| Date | |
| Category | Sunday Service |
| Bible Text | John 1:1-17 |
| Language | Czech |
© Copyright
2026 SermonAudio.