Budeme číst božího slova z Markova Evangelia páté kapitoly. Známý text, velmi známý, ale věřím, že budete vnímat velmi vhodný a slovo velmi vzácné za těchto okolností. Od 21. verše. ve jménu pána Ješíše Krista. A když se přeplavil Ježíš na lodi, zase na druhou stranu, zšel se k němu zástup mnohý a byl u moře. A aj přišel jeden z knížat školy jménem Jairus, a uzřev jej padl k nohám jeho a velmi ho prosil, říká, Cerka má skonává. Pojď, vlož na ní ruce, aby uzdravena byla a budeť živa." I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tisklí jej. Tedy žena jedna, která štok krve měla dvanáct let a mnoho byla trápena od mnohých lékařů a vynaložila všetken statek svůj a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu a dotkla se roucha jeho, nebo řekla byla, dotknuli se jen roucha jeho, uzdravena budu. A hned přestal krvotok její a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého. A hned Ježíš, poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl, kdo se dotkl roucha mého. Řekli mu učedníci jeho, vidíš, že tě zástup tiskne a pravíš, kdo se mne dotko? I hleděl vůkol, aby jí uzřel, která to učinila. Ta pak žena s bázní a střesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním a povíděla mu všecku pravdu. On pak řekl jí, cero, víra tvá, tě uzdravila. Jdiš u pokoji. a buď sproštěna o trápení svého." A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školiřkouce. "- Cera tvá umřela." "- Proč již, zaměstná váš mistra?" Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy, "- Neboj se, toliko věř." I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. I přišel do domu knížete školy a viděl tam hluk, ano pláčí a kvílí velmi. I všet tam řekl jim, co se bouříte a plačete. Neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu, on pak vyhnav všetky, pojal otce a matku děvečky a ty, kteří s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela. A vzav ruku děvečky řekl jí, talita cumi, což se vykládá děvečko, to běď pravým vstaně. A hned vstala děvečka a chodila, nebo byla ve dvanácti letech, i zděsili se divením převelikým. A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl i rozkázal jí dát jich jísti. Přečetli jsme celou tu stať, ale budeme se soustředit na Jaira a jeho dcerušku. Skloňme se ještě jednou k modlitbě a vyprosíme si boží pomoci ke kázání slova božího. Pane Bože, Otče náš, děkujeme ti za toto slovo. že je mocné, že je užitečné a že je k našemu vyučování, našemu dobru, k našemu životu. A prosím, požehnej nám ho dnes za působ uprostřed nás, potěš nás, posilni nás ve víře. Nejať se rozmáháme, rosteme v milosti a známosti, Pána Ježíše Krista. A v Jeho jméně, ve jménu Pána Ježíše Krista se modlíme. Amen. Zácný a známý text. Ale Boží slovo není vyčerpatelné. A tak věřím, že i dnes to, co budete slyšet, bude pro vás požehnáním a povzbuzením ve víře. Nečetli jsme celou kapitolu, ale i to by bylo dobré, protože když čtete o životě pána Ježíše Krista, tak vnímáte, jaké bylo to nasazení pána Ježíše Krista, jak pracoval. v těch věcech božích. Jaký to byl život služby. Neustálé služby, neustálé aktivity, neustálé pomoci. Tato kapitola začíná u moře Galilejského v krajině Gadarenské. Známé texty, písma, známé části písma. Kapitola začíná s mužem, který měl, jak čteme, ducha nečistého, bydlil v hrobích a aniž ho kdo mohl řetězy svázati. Křičel, tepal se kamením. Muž, který byl zmítán hříchem. Když čtete o takovéto věci, tak musíte vnímat, tu naši společnost a v jakém stavu se nachází, jaký je svět, který je plný hříchu, jaký je člověk, jak je svázaný, jak je bídný, na jaké mizině se nachází. Páni Žíž uzdravuje to o tom, Ale pak je ta událost toho velikého stáda vepřů, 2000 vepřů, do kterých vstoupí ten duch nečistý, to množství a to stádo se vrhne do moře. I je materiální ztráta pro tu krajinu. A místo, aby volali o pomoc, o přítomnost pána Ježíše Krista na jejich místech. Vnímali potřebu pána Ježíše Krista uprostřed jejich lidů, tak ho posílají pryč. Pro věci tohoto světa. Kolik je takových lidí? Takový zázrak. takové vysvobození, ale oni to nechtějí. Oni chtějí své vepře. A pak čteme dál, že pán Ježíš vstoupil na loď v 18. verši, přeplavuje se a pokračuje v službě. Nepřetržité. Čteme v tom 21. verši, že když se přeplavil zase na druhou stranu, zšel se k němu zástup mnohý a byl u moře, u toho jezera Galilejského. Zástup mnohý, nepřetržitá služba, nasazení v těch věcech božích. A v tom kontextu za ním přichází Jairus. Jairus. jeden z knížat školy, to je synagogi, jeden z představených, významná osoba v té lokalitě. A my se nejprve chceme zamyslet nad jajrovým problémem, nad záležitostí sklíčení. Sklíčení. Jairus byl sklíčený. Jairus měl problém, měl těžkost. Jeho dceruška, dvanáctiletá dcerka, skonávala. Angličané to přeložili, že ležela na pokraji smrti. Byla na pokraji smrti. skonávala, umírala. Samozřejmě to je veliké sklíčení pro rodiče. V této době každý den máme zprávy o tom, kolik umírá lidí z této nemoci, která se tak rozšířila. Tisíce lidí každý den v různých částech světa. Přináší to bolest, smutek. Viděl jsem jednu reportáž ze Spojených států tento týden a měla tam mladá žena v Americe, které manžel Na třiceti letech učitel a trenér bejzbolového mužstva onemocnil touto nemocí. A když ho tak nějak stabilizovali, protože se zdálo, že to není úplně tak vážné a poslali domů a on nějaký den byl doma, tak se zdálo, že to není úplně tak špatné, i když měl horší noci a jeden den, konečně se s ním v noci už tak nějak rozloučila, aby se vyspal tak kolem druhé ráno, tak když za ním přišla šest ráno, tak byl mrtvý. Třicetiletý muž, mladá rodina. Zdálo se, že nebyly důvody, proč on na to měl zemřít, podle všech údejů neměl žádné jiné kondice, nějaké zdravotní potíže. Hrozivá stráta sklíčení pro tuto ženu a takových příběhů bude spousty v této době. O, kéž by si člověk uvědomil, že je bezmocný. Bez pána Boha, že nic nezmůže. Bez pána Ježíše Krista, že nic nezmůže. Jairus byl sklíčen touto situací tím stavem jeho dcery, která skonávala, umírala. A v tom stavu sklíčení přichází k pánu Ježíše Kristu a máme jeho volání. Jeho prošení, jeho modlitbu. Volání k hospodidu. O pomoc. V 22. verši jsme četli a aj přišel jeden z knížačkol jménem Jairus a uzřev jej, padl k nohám jeho a velmi ho prosil, říká dcera máskonává. Velmi ho prosil. On měl ten problém. On byl sklíčen stavem jeho dcery, která umírala. Dvanáctileté děvčátko. A s tím přichází pánu Ježíši Kristu a volá k němu. Padá a volá k němu. Jediná odpověď, jediné řešení jakéhokoliv problému je u pána Ježíše Krista a je v pánu Ježíše Kristu. ten, který je naším prostředníkem, ten, který je naším přímluvcem, ten, který je naším pastýřem, ten, který je naším vykupitelem, skrze kterého máme přístup k Bohu, k jeho trůnu milosti, spěchejme k Pánu Bohu skrze Krista. Je to vše skrze Pána Ježíše Krista, k němu. Jairus přichází za pánem Ježíšem Kristem. V jeho stavu sklíčení máme jeho volání, jeho prošení. Padl k nohám jeho a volal. Velmi ho prosil, čtěme. Modleme se nejenom v této době a modleme se v této době a velmi se modleme. Ale modleme se v každé době. V každé době. Ať jsme lidé modlitby. Ať nás pán učí se modliti. Ať známe jeho slovo. Ať bereme jeho slovo a vracíme jej hospodinu v modlitbě. Jairus přišel na to správné místo, na to jediné místo, kde mohl najít pomoci v jeho skličující situaci, beznadějné situaci. Ceruška umírala a nic nezmohl. Jeho pozice, jeho výjimečnost v té oblasti, v tom okolí, Jeho peníze, majetek, jako ten majetek a peníze té ženy, která měla ten krvotok, jí nepomohly, jemu nepomohly. Nebyly k ničemu. V této situaci věděl, že jenom jeden, který mu může pomoci. On tomu uvěřil, věřil tomu. A tak přichází k jedinému Pánu Ježíši Kristu. a volá k němu. A za třetí chceme zvážit, přemýšlet nad tím společenstvím pána Ježíše Krista, jeho přítomností, jeho společenstvím, jeho potěšení. Takže máme sklíčení, pak máme volání a pak máme společenství a potěšení. Čteme v 24. verši. Išel s ním. Išel s ním. To je slovo. My čteme v písmu, že když přijdeme ke Kristu, tak on nás nevyvrhne ven. On nás neodmítne. Když přijdeme jako ten Jairus a padneme a budeme volat, pane, pomoz mi! On nás nevyžene ven a neodežene pryč. Išel s ním Nacházíme se ve stavu naší společnosti, kde je mnohá nejistota a mnohý strach. Proto mnohou smrt a nebezpečí této nemoci, která řádí kolem nás, v kterou Pán Bůh poslal. Ale ten, kdo bude volat ke Kristu, tak jej on nevyvrhne ven. Jej on nepošle pryč s prázdnou. Vyčteme, že Páne Žíž Kristus šel s ním. Jakmoc potřebujeme jeho společenství. Jeho společenství, jeho přítomnost. Ta se dostala Jajrovi. Ale když zvažujete tento text dál, tak vidíme, že se něco vklíží do toho děje. Že něco vstoupí do tohoto řešení Jairova problému, jeho sklíčení. Je zde jiný případ. Žena, která 12. let, po celý život Jajerovi dcery, trpěla krvotokem, byla nemocná, vynaložila na to všechno a nic jí to nepomohlo. Všechny snahy mimo Krista, všechno hledání nějakého řešení, nějaké pomoci, nějaké útěchy, nějakého uzdravení. Všechny ty věci mimo Pána Ježíše Krista jsou vníveč a jsou stratou. Nejenom, že jsou vníveč, my čteme i zde, že na tom byla hůře a vždy hůře se měla. Takové jsou snahy. nalézti pomoci někde mimo Pána Ježíše Krista. Je na tom člověk hůře. Nejenom, že je to zbytečné a prázdné, je na tom hůře. Je více skličen. Je více na dně. Ale představme si tu situaci. Jairus by nejradši Pána Ježíše Krista měl ve svém domě už včera. A když už k němu přichází, tak okamžitě. Ale boží čas je jiný než náš. A přichází na scénu tato žena. A zase musíme vnímat to nasazení pána Ježíše Krista. Kam šel, dobře činil, pomáhal, uzdravoval. neustálá služba člověku, nám. Ale jajiru z této situaci se musí cítit, že čas rychle utíká a neví, jestli se Pán Ježíš Kristus dostane do jeho domu včas a také, Také nakonec přichází ta hrozivá zpráva, že to pán Ježíš Kristus nestih. O tom čteme v 35. verši. Pán Ježíš uzdraví tuto ženu. A když on ještě mluvil, čteme, přišli z domu knížete školy, v kouce, dcera tvá umřela. Proč již zaměstnáváš, mistra? Je pozdě, je pozdě. Jak se asi Jairus cítil v ten moment, v ten moment, jak na tom byl? Jestli si říkal, kdybych přišel jenom trošku dřív, kdyby nás nezastavila ta žena, pán by to snad stihnul. Boží časy jsou jiné než naše. A díky tomu, co se stalo, Jairus viděl něco, co by neviděl. A my máme zde v písmu něco, co bychom neměli. Mnohé poučení, které bychom neměli. Mnohé povzbuzení, které bychom neměli. Proč již zaměstnáváš mistra? Proč ještě zaměstnáváš mistra? Je konec. Snažil ses, ale už je pozdě. Milí příteli, pro pána Ježíše Krista není nic nemožné, není nikdy pozdě. Jeho časy jsou dokonalé. Jeho moc je všemohoucí, všemocná. On je pánem života a smrti. Je pravda, že pro nás někdy v něčem, v různých situacích může být pozdě. A to je veliké varování. kolik čtete příběhů, kdy někdo chtěl ještě něco někomu říci, možná příbuznému, možná přítelovi, tak mu to leželo na srdci. A byl auto havárie a zemřel. A je pozdě. To je člověk. My nemáme svůj čas ve svých rukou, my nevíme, co je před námi. A jsou mnohé situace, kdy pro nás je pozdě. Nezahrávej si s božími věcmi. Se svými zodpovědnostmi. Neber tyto věci lehkovážně. My jsme smrtelní. My jsme omezení. My jsme prachem a v prach se navrátíme. Ale pro pána není nikdy pozdě. On není jako ty a já. Kdyby byl, tak je zbytečné k němu spěchati. Kdyby byl jako ty a já, tak je zbytečné k němu běžeti a před ním padati a k němu volati. Ale není tomu tak. On není jako ty a já. Jak nám Pán Bůh říká v žalmech, připomíná člověku, že si člověk myslel, že Pán Bůh je jako my. Milí se, člověče. A takoví zde byli. Ti, co přispěchali k Jajrovi a řekli mu, že je pozdě. Proč ještě zaměstnáváš mistra? Je pozdě. To byli ti, co si mysleli, že mistr, král Ježíš Kristus je jako ty a já. Ale co říká pán Ježíš Kristus? Ježíš pak hned jak už uslyšel to, Což oni mluvili, řekl knížeti školy, neboj se, toliko věř. Tady máme ten známý text písma. Doufám, že ho budeme vnímat ještě mocněji od dneška. Vnímejte detaily toho kontextu. Přišli ti, kteří řekli, je pozdě, mistr je jako ty a já, tohle nemůže. Může zvláštní věci a některé věci jsou mimořádné, to je pravda, Teď je pozdě. Slova Pána Jižíše Krista však zní, neboj se, toliko věř. Tak zvažujeme to společenství Pána Jižíše Krista, že šel s jajrem a to potěšení. Společenství a potěšení. Pán s námi. Nemusíme se bát. Toliko věřit. Pán je s námi. Jestli je pán s tebou, neboj se. Toliko věř. Jestli pán s tebou není, boj se. A čiň pokání. A uvěř jemu. Protože bez něj není pro tebe naděje. Svět hyne. a žádost jeho. Jenom se den co den, hodinu co hodinu, minutu co minutu, vteřinu co vteřinu, přibližuješ soudu Božímu. Přibližuješ smrti. Ale ten, kdo jako Jairus volál ke Kristu, tak má jeho společnost, má jeho potěšení, má jej spolu sebou a nemusí se bát. Jenom toliko věřit. Pak naposledy za čtrté máme Kristovo zasáhnutí. Začali jsme v tom stavu sklíčení, jajerovo sklíčení, pak jeho volání, pak společenství a potěšení v pánu Ježíši Kristu. Ale naposledy Kristovo zasáhnutí. Boží moc, boží moc. Čteme, že přišel do domu, viděl tam hluk, ano, plačí a kvílí velmi. I všetkám řekl jim, co se bouříte a plačete. Neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu, on pak vyhna všecky, pojál otce a matku, děvečky a ty. kteří s ním byli i všel tam, kdež děvečka ležela. Ta děvečka zajisté zemřela. Pro pána to bylo ale jen jako kdyby spala, protože pán věděl, co učiní. On v ní vzbudí život. On je pánem života a smrti. Ale dříve než půjdeme zvažovat a vnímat to zasáhnutí Pána Ježíše Krista a tu jeho moc. Všimněte si, jaký je člověk. Jaký je bídník člověk. Řekli jsme, že když přišel do toho domu, když Páni Žíž Kristus přišel do toho domu, že tam viděl hluk, ano, plačí a kvílí velmi. Veliký nářek a veliké kvílení. Ale když pán Ježíš Kristus na to poukáže, co se bouříte a plačete, co takový hluk a takový nářek? Přišla jsem naděje, pomoc! Tak jen co to pán Ježíš Kristus řekl, čteme, i posmívali se jemu. Přemýšleli jste nad tím někdy? Z velikého pláče a kvílení? Jako když hlusknete prsty a posměch? Takový obrat? Z nářku a kvílení do posměchu? Asi to nebylo moc pravé kvílení. Asi to nebyl moc pravý nářek, když jednou ranou se ta stejná skupina začne posmívat, vysmívat. Jaký je bídník, říšník, člověk? Jak falešný, jak falešný, kdyby opravdu byl pravý nářek a pravý mláč. Tak když Páne Žížkesus by řekl tuto věc, tak by možná bylo stichnutí a poslouchání a vnímání. Určitá bázeň by padla na ty přítomné, ale tak tomu nebylo. Posměch, posměch. Jaký je lotr člověk! I posmívali se jemu. On pak vyhnal všecky. Pojal otce a matku děvečky. Ten, kdo se posmívá, vše ztratí. Vyhnán. Pryč. Pán Ježíš Kristus, přijme ty, kteří k němu přijdou jako jajrus, padnou na zem, kteří se pokoří před ním, kteří budou zkroušet jeho srdce, ale zajisté ne ty, kteří se posmívají jeho slovu. A jestli to nečiní veřejně a hlasitě, navenek, ale je to v jejich srdci, pro něj je to stejné. Jestli si myslí svoje, když kazatel, boží služebník, boží dítě, jim slouží k víře a navenek se neposmívají, ale uvnitř se tak posmívají a říkají si, no, tenhle člověk, ten taky věří všemu. je asi snadno zmanipulována, labilní. A potřebuje, kdo ví, jaké pomoc, a něčeho se potřebuje chytnout, ale to já nepotřebuji. Jestli je jakákoliv taková myšlenka, pán ji zná. A ten člověk je ponechán mistrem. Kéž pán zlomí jakoukoliv odporu jemu, kéž pán i v této situaci, v které se nacházíme, poníží člověka, přitlačí ho k zemi, aby všechen jeho posměch, jeho rebelie přišla ke konci, byla rozdrcena, rozdrcena, aby bylo pravé kvílení a naříkání. nad svým hříchem. Tedy všimněte si, jaké to bylo s tím člověkem, s těmi lidmi v té domácnosti. Ale pán Ježíš Kristus přišel kvůli Jairovi. Ten za ním přišel, ne v posmívání, ale v rocně, v pokoře a v tom skličení volal k němu. Pán šel s ním, potěšil ho a teď vyhání všechny ostatní a vchází do toho pokojíčku, můžeme říct, kde je ta dcerka Bere její ruku. Bere její ruku. Vzav ruku děvečky. Dotiká se jí. A praví. Talita kumi, což se vykládá děvečko, toběť pravým staň. A on je pánem života a smrti. Je to zasáhnutí mistra. Zasáhnutí Krista. jeho všemohoucnost. Tato děvečka, která umřela, hned vstává. A máme zde hned vstala děvečka a chodila. Je zajímavé, že tam máme hned i tento detail. Vidíme něco úplně mimo náš rozum. A jen to zdůraznuje, ten život, který pán Ježíš Kristus jí dal. Ne, že se nějak pomalinku probírala. Zde máme, jakoby ta děvečka vstala a vyskočila. Hned chodila. Plná života. I zděsili se divením převelikým. O, to bylo zděšení. To je div. Když pán Ježíš Kristus zkřísí, mrtvou hříšnou býdnou duši. Učení zlotra svatého, to je divení, to je div. Když z džábelníka byl služební Kristův, to byl div. Jak s tím divem ty naložíš? Jak naložíš s tím svědectvím Božího lidu? Jak naložíš se svědectvím těch kolem tebe, kteří ti tlumočí? Věř v Pána Ježíše Krista a spasen budeš. Budeš mít nový život, znovu zrozen, z Ducha Božího. A co zde pán učinil? Nám mluví o tom, že on je pánem života a smrti. A on je tím, který jedině dává život věčný. A to je mým svědectvím. To je, co pán učinil pro mě. A to byl div. A to je div. Když pán spasuje říšníka a činí ho svým synem, Synem a dědicem. Synem a dědicem. Jaký div. To je, co pán učinil pro tebe i pro mne, když jsme k němu volali v našem sklíčení nad svým stavem. A to je, co pán Ježíš Kristus bude činit dál a činí dál, když k němu voláš v jakékoliv situaci. On slyší svůj lid. On je nevyvrhne ven, neodežene. On jde s námi. On nás potěšuje. A On je všemohoucí. A tak v této situaci, v které se nacházíme, když máme Pána Ježíše Krista, nemusíme se bát toliko věř. Když nám Pán požehná své slovo k jeho ctí a slávě, k ještě i k spáse ztracených duší i v této době. Ať je Pán oslaven uprostřed nás pro jméno jeho jednorozeného syna, Pána Ježíše Krista. Ámen i ámen. My zakončíme modlitbou Pane Bože, Otče náš, my Ti děkujeme, že jsme mohli slyšet Tvé slovo. Požehnej nám ho. Použij ho. Použij ho i pro spásu duši. A v této době, prosím, ať jsme i povzbuzeni a posilněni. V službě druhým Evangeliem Kristovým. které je ke spasení každému, kdo věří. A tak se modlíme za náš národ, za náš lid, aby se obrátil k tobě, aby činil pokání a uvěřil Evangeliu. Měj svou ruku nad námi, vystroj nás k službě druhým a za to všechno se modlíme ve jménu Pána Ježíše Krista. Amen. Amen.